Jak zavést prvních 50 rychlých kódů

Nejčastější chyba je snažit se zadat několik stovek produktů najednou. Po dvou třech hodinách jsou všichni vyčerpaní, systém je hotový napůl a druhý den ráno je zase venku papírový seznam. Z toho se pak těžko vzpamatovává: tým usoudí, že „ta novinka stejně nefunguje“.

Celý sortiment není potřeba. V průměrné malé prodejně tvoří zhruba polovinu denních tržeb padesát nebo šedesát produktů — a jsou to přesně ty, které pokladní hledá: pečivo, mléko, káva, nápoje, tabák a pár sezónních položek.

Kterých padesát produktů jako první?

Vybírejte podle počtu kusů za den, ne podle marže nebo hodnoty zásoby. Levný rohlík prodaný dvěstěkrát denně stojí mnohem víc času u pokladny než drahá položka prodaná jednou za měsíc.

1. 1Sepište, co nejčastěji naúčtujete. Máte-li pokladní sestavy, začněte u nich; pokud ne, pokladní vám to řeknou zpaměti.
2. 2Přidejte vážené zboží a položky bez čárového kódu — právě u nich se nejvíc hledá.
3. 3Přidejte to, na co se noví pořád ptají. To jsou produkty typu „co to je?“.
4. 4Sezónní a jednorázové položky zatím vynechte.

Co dělá rychlý kód dobrým?

Dobrý kód je krátký a jednoznačný. Tři nebo čtyři číslice ve většině obchodů stačí: dost kombinací a pořád se napíší jedním pohybem. Jestli váš obchod už kódy používá, nechte je — přeučovat čísla, která jsou zažitá, je vyhozená námaha.

Proč na fotce záleží

Název pomůže jen tomu, kdo produkt už zná. Nová kolegyně nepozná, jestli je pečivo na pultu se škvarky nebo se sýrem — a ceny se liší. S fotkou vedle kódu se rozpoznávání stane zrakovým místo slovního.

První týden

1. 1Den 1 — zadat padesát položekDva lidi, dvě hodiny. Jeden čte ze seznamu, druhý píše. Ceny, které ještě nemáte, neřešte.
2. 2Dny 2–3 — sledovat, co chybíKdyž zákazník chce něco, co v systému není, pokladní to přidá jedním tlačítkem, ještě s produktem v ruce.
3. 3Dny 4–7 — nastavit oblíbenéCo se objevuje každý den, patří do oblíbených, dostupných jedním ťuknutím.
4. 4Týdny 2–3 — zbytekCelý sortiment se poskládá sám, bez večerů strávených psaním.

Co se stane, když zadáte dvě stě kódů najednou?

To je nejčastější chyba a vždycky pramení z dobrého úmyslu. Majitel si v klidné nedělní odpoledne sedne a nahraje celý sortiment, protože „ať to máme rovnou hotové“. Za dva týdny je systém plný kódů, které nikdo nepoužívá, a hledání je pomalejší než na začátku.

Problém není počet, ale to, že kódy pomaluobrátkových produktů se nikdo nenaučí. Kód napsaný dvakrát za měsíc je přesně tak pomalý jako žádný kód — a přitom zabírá místo v seznamu, plete se do výsledků hledání a vytlačuje produkty, na kterých záleží. Padesát dobře vybraných kódů udělá rychlejší obchod než dvě stě napůl zapamatovaných.

Kdo seznam udržuje a jak často?

Seznam rychlých kódů žije. Mění se sezóny, vypadne dodavatel, nový produkt se najednou stane oblíbencem všech. Když za něj nikdo neodpovídá, do půl roku zestárne a tým se potichu vrátí k hledání — a od té chvíle systém nic nezrychluje, jen existuje.

1. 1Přiřaďte mu jméno. Ve většině obchodů je to majitelka nebo vedoucí, ne celý tým.
2. 2Jednou za měsíc porovnejte nejprodávanější produkty s rychlými kódy.
3. 3Cokoli z první dvacítky bez kódu ho dostane. Co se měsíce neprodalo, může kód ztratit.
4. 4Při změně sezóny počítejte s větším přeskládáním: v létě zmrzlina a nápoje, v zimě teplé nápoje a pečivo.

Shrnutí

Prvních padesát rychlých kódů není administrativní úkol, ale rozhodnutí, kterých padesát produktů si zaslouží nejkratší cestu k pokladně. Postavte seznam na skutečných prodejích, držte kódy krátké a jednotné, přidejte fotku a jednou měsíčně to projděte. Pak bude systém za rok stejně rychlý jako v prvním týdnu.